Napomenutí ho hodně bolelo

Na učilišti se to „hajzlíky“ jen hemžilo. Ale jako všude, tam byli nejenom ti zlí, ale také ti hodní.  Jenže Honza jakoby ty zlé přitahoval, jakoby pro ně byl magnetem a jakoby se s tím ani nedalo nic dělat. Dokonce už i přemýšlel, že by se nechal přeřadit na jinou školu, ale jakou by měl záruku, že ho jeho mistr nepeskoval za chybně obroušené podlahové palubky , i když je měl obroušené, podle svých kamarádů úplně nejlépe?

Stará, ale naše chata

Kolikrát jsme si říkali, že chata na místě, které nám bylo drahé a dnes, když nám bylo oběma přes čtyřicet let, opravdu plné vzpomínek, by potřebovala radikální zásah. Některé věci bychom tam jistě chtěli nechat, třeba staré, ale stále pěkné palubky. Jiné věci si bohužel nezaslouží nic jiného, než nemilosrdně vyhodit. Jsou třeba hliníkové, špinavé, rozbité. Nikdo z nás pěti vnoučat a desíti pravnoučat, neměl to srdce, zatím na nic sáhnout.